Rozhovor s bubeníkem Jardou Stuchlým

 

 ‘’Hraju už 40 let a nikdy jsem vlastně nepřestal…’’

 

Vyzpovídali jsme našeho dlouholetého kolegu a hlavně bubeníka z uskupení Vanessa a také DJe projektu Maradona Jazz.

Česká elektronická legenda Vanessa vznikla v roce 1990 a ve své hudbě kombinuje elektroniku, EBM, industrial a alternativu. Projekt Maradona Jazz vznikl v říjnu 2001, kdy napadlo DJe a frontmana punkové kapely Plexis, že by nebylo špatné oživit suché pouštění desek živými nástroji. Oslovil tedy dva své kamarády z Michael´s Uncle, řvouna Hraboše a hráče na bicí Jardu Stuchlého. 

V jakých kapelách si doteď hrál a ve kterých hraješ aktuálně?

Doteď jsem hrál v Michael’s Uncle, Plexis, Svatý Vincent, Maradona Jazz, Vanessa…

Momentálně hraju ve dvou kapelách. V elektronické Vanesse, kde jsem 10 let a s Maradona Jazz, která hraje přes 15 let.

 

Jak často zkoušíte, když nejsou omezení? Máte vlastní zkušebnu, nebo sdílenou?

Tak s Maradonou Jazz nezkoušíme, je to čistě improvizační těleso. Spuštěj se gramce, já se přidám, spolu s MC a hrajeme  3 až 4 hodiny, nebo dokud všichni nepadnou…😊

S Vanessou zkoušíme podle potřeby. Měsíc, dva před novým programem “kdy pilujeme” a pak tak dvakrát týdně před každým koncertem. Tam máme zkušebnu sdílenou.

 

Jaký je tvůj nejhorší a naopak nejlepší zážitek z koncertu, na kterém jsi hrál?

Těch zážitků bylo mnoho. Jak těch nehezkých, na který nechci vzpomínat, tak těch hezkých, které mnohonásobně převyšují ty špatné.

Hraju už 40 let a nikdy jsem vlastně nepřestal, tak si představ, kolik toho bylo. Kolik kapel a různejch jamů a kolik lidí a muzikantů jsem potkal….to ti prostě něco dá… Samozřejmě speciál bylo, když hraješ jako předkapela třeba před Ramones, nebo Bad Brains na jejich koncertech a oni tě pak pozvou do šatny a vyseknou ti poklonu. Na to nezapomeneš.

 

Hraješ radši v klubu, nebo preferuješ open air?

Každý má svoje. V klubu seš většinou hodně blízko a lidi víc nebo spontáněji komunikujou. Venku je pro mě hezký, že nebývá problém se zvukem, nic nedrnčí, nevazbí a zvuk letí někam donekonečna, což se mně osobně líbí…cítím se klidnější. Ale jak říkám, každý má svoje.

 

Jak se cítíš v pozici předkapely?

Většinou se k nám “hvězdy” chovají dobře, technika nám vychází vstříc a samozřejmě nikdy neočekávám, že budeme znít “líp”, než hlavní kapela.

Tady jde spíš o to, že pokud máš co nabídnout, tak dostaneš možnost se ukázat před více lidmi a cíl je, aby si tě všimli a přišli na tvůj samostatnej koncert, nebo si koupili tvoje CD, LP,…atd.

Jak probíhají tvé přípravy před a po koncertě? Máš třeba nějaký rituál, bez kterého nemůžeš na pódium? 

Před koncertem jsem rád sám. Nemusím se s nikým moc bavit. Možná můžu působit, že jsem uzavřenej, nekomunikativní atd…Ale je to spíš o nějaké vnitřní soustředěnosti, trémě a koncentraci. Po koncertě si rád dám tak dvě pivka, cígo, suchý tričko, pokec a jdu balit bubny. Až pak mám volnou zábavu. Je to celý vlastně jakýsi “rituál”.

 

Jaké používáš vybavení? Bez čeho si neumíš představit hraní?

Co se týče akustických bicích, hraju na Yamaha Recording, zakázkový bubny vyrobený ještě v Japonsku, nultá série. HW už jsem ale vyměnil.

Teď používám velmi spolehlivý HW Pearl řady 830 – 2000.

Snare, na který hraju je Pearl Masters 6,5 x 14” Javor, který mám rád, pro jeho mnohostrannost.

Činely používám namíchané. HH – Zildjian K-Z 14”, Ride – Zil 20” Avedis, Crash Paiste 16” a 18” řady 2002.

Zkušenosti mě nesvazují se nebát občas míchat 😊

S Vanessou v poslední době hraju na elektronické bicí Alesis Crimson Mesh Kit II.

 

Kolik toho za sezonu nacestuješ kvůli koncertům? 

Většinou jsou to víkendová hraní, pátek a sobota. Když je to daleko, třeba Ostrava a druhý den zas něco na Moravě, tak přespáváme v hotelech, ubytovnách nebo přímo v klubu ve spacácích. 😊 Zase, všechno má svý kouzlo. Po příjezdu do klubu je něco k jídlu a pití přímo tam, jinak jsou to místní hospody, restaurace a po cestě benzínky. Samozřejmě záleží na autě - čím větší, tím lepší.

 

Jak zvládáš hraní s prací a se soukromým životem?

Vždycky jsem při hraní chodil do práce. Snad až na jedno období s Plexis. To jsme hráli dost často. Mám snad už 10ti letou profesní bubenickou radost, že dělám, co mě baví a krom hraní mám bicí kolem sebe. 😊  Furt potkávám hodně zajímavých muzikantů a kapel, jak od nás, tak ze světa, mladejch, starjech, v muzice je to jedno.

Jinak jsem si prošel různými zaměstnáními. Od strojařiny, po mytí oken, kulisáka, nebo třeba jeřábníka, ale třeba po revoluci jsem nějaký čas pracoval v legendárním klubu Bunkr a po jeho zavření v Roxy, kde jsem zažil mnoho inspirativních hudebních setkání. 😊

V soukromém životě jsem měl štěstí na tolerantní partnerky. A pokud jsem zlobil moc, dostal jsem za uši. 😊

Máte vlastní techniky a zvukaře?

S Vanessou máme vlastního zvukaře. elektronika je hodně náročná na precizní zvuk. Zkoušky před koncertem jsou dlouhé a častokrát odhalí nějaký problém v PA systému, o kterém místní zvukaři mnohdy ani nevědí. Vždy se to nekompromisně řeší, ale výsledek stojí za to.

S Maradonou Jazz vlastního zvukaře nemáme, domlouváme se až na místě.

V obou případech samozřejmě dopředu píšeme, co budeme potřebovat.

 

Používáte při hraní In-ear/odposlech?

S Vanessou používám vlastní mix a sluchátka. Nechávám si do něho pouštět  základy, zpěv bicí a klik. Všechno si pak mohu zmixovat přímo u sebe. Někdy je dobré se zálohovat ještě odposlechem.

S Maradona Jazz si pouštím zvuk z odposlechu, ale uši si chráním hluchátkama. Je to kvůli tomu, že fakt umíme hrát dlouho. To bys nevěřil, jak hluk unavuje.

Vydržím tak mnohem dýl hrát a hlavně se soustředit, jelikož je to improvizace, jak už jsem říkal.

 

Jak jste do dnešního dne přežili dobu bez hraní? Zdá se, že situace už se konečně lepší. Máte naplánovanou nějakou tour?

Minulý rok jsem stihli asi osm koncertů k nové desce “Ghost Army” a pak všechno padlo. Bavíme se o Vanesse. Na podzim se ještě natočil klip, kterej zabral dost času, na píseň “Špína Evropy”.

Momentálně se těšíme, až si konečně zase zahrajeme 😊

 

Děkujeme za rozhovor a ať se daří!