STUDIO - 2. díl - Nahrávání

 

 
NABERTE SI, CO UCHO RÁČÍ
 
 

 
 
Sedíte u svého počítače a snažíte se mixem či různými postprodukčními kouzly dohnat nedokonalosti v nahrávce a ani po dlouhých hodinách úporné snahy nevede vaše úsilí k valnému výsledku. Takhle nějak může vypadat program vašeho dne, pokud během procesu nahrávání podceníte jednu jeho podstatnou fázi – náběry.
 
Těmi se rozumí způsob snímání zdroje signálu a jeho cesta do DAW softwaru v počítači, kde by měl zůstat zaznamenaný v patřičné podobě a kvalitě, připravený k dalšímu svému zpracování. Abyste se s oroseným čelem nemuseli snažit v počítači napravovat mnohdy nenapravitelné, věnujte náběrům patřičný čas a úsilí.
 
 
 
 
 
 

DYNAMICKÝ BOUŘLIVÁK, NEBO KONDÍKOVÁ CITLIVKA?

 
Pomineme-li linkové výstupy kytarových či jiných aparátů, tak prvním bodem v nahrávacím řetězci je vždy mikrofon. Mikrofony se podle konstrukce dají rozdělit na dynamické, kondenzátorové a páskové a všechny skupiny zahrnují zařízení s různou směrovou charakteristikou.
 
Dynamické mikrofony jsou velice odolné a obecně se hodí lépe k náběrům silnějšího signálu a snímání z těsné blízkosti, například k ozvučení bicích nástrojů, ale i hlasitějšího zpěvu. Spíše než ve studiu nacházejí využití při ozvučování koncertů.
 
Mikrofony kondenzátorové jsou citlivější a vyžadují phantomové napájení. Oproti dynamickým sourozencům disponují nižší hladinou šumu a ve studiu jsou využívané nejčastěji. Uplatní se v široké škále aplikací od ozvučení bicích, kytarových aparátů po snímání vokálu.
 
Okrajová skupina páskových mikrofonů je konstrukčně podobná mikrofonům dynamickým. Mají vyrovnaný frekvenční rozsah a používají se například při nahrávání symfonických orchestrů. Z výše zmíněných vám pro začátek postačí jeden mikrofon kondenzátorový, případně jeden dynamický. S takovým párem v domácích podmínkách nazvučíte i bicí, a to tak, že dynamický mikrofon umístíte do basového bubnu a jako overhead použijete mikrofon kondenzátorový.
 
 
 

NABERTE SPRÁVNÝ SMĚR

 
 
 
Důležitým parametrem u mikrofonů obecně je jejich směrová charakteristika. Tento pojem vypovídá o tom, z jakého spektra jsou schopné snímat zvuk. Mikrofony se podle toho dělí na zařízení s charakteristikou kulovou, kardioidní, superkardioidní, osmičkovou a úzce směrovou.
 
Pro vás bude univerzálním řešením velkomembránový mikrofon s charakteristikou přepínatelnou. Pro kvalitní náběr bude důležité umístění mikrofonu ke zdroji takovým způsobem, aby snímal zvuk v co nejčitelnější podobě. To znamená co největší část jeho tónové složky s minimem ruchů.
 
Rušivě může působit překvapivě i samotný mikrofon. Výrobci uvádějí mezi informacemi o svých produktech důležitý údaj, kterým je odstup signálu od šumu. Každý mikrofon ze své konstrukční podstaty šumí a tento údaj vypovídá o tom, v jakém poměru je to ve vztahu k užitečnému signálu. Obecně lze říct, že velmi dobře si povedou zařízení s hodnotou odstupu od 11 do 15 dB-A.
 
Mezi nežádoucí zvuky v nahrávkách patří dále šum zesilovačů a nástrojů, ale i odrazivost místnosti, kde se nahrává. V hůře utlumeném prostoru vzniká reverb, který představuje také druh ruchu, a v takovém případě se k jeho eliminaci nabízí použití paravánů.
 
 
 

KDE BIJE SRDCE STUDIA 

 
Kvalitní mikrofon je základ pro snadnější mix a jiné postprodukční práce, ovšem srdcem digitálního nahrávacího studia je audio rozhraní, chcete-li zvuková karta. Základní funkcí zvukové karty je převod vstupního analogového signálu na signál digitální, zpracovatelný DAW softwarem v počítači a jeho následný zpětný převod na analogovou formu, která je srozumitelná pro studiové monitory a sluchátka.
 
Zvukové karty lze podle způsobu připojení k počítači rozdělit do tří hlavních skupin. Nejrozšířenějšími jsou USB zařízení, která postupně vytěsňují rozhraní s firewire konektivitou. Nejmodernější karty k přenosu informací využívají rozhraní thunderbolt. Liší se od sebe rychlostí toku dat, spolehlivostí připojení, ale také způsobem napájení, kdy v případě USB zvukovek čerpá zařízení energii přímo s USB sběrnice. 
 
 Každé audio rozhraní je vybavené různým počtem vstupů a výstupů. Mikrofonní audio vstupy, které jsou obvykle na čelním panelu, by měly být opatřené tlačítkem +48V, kterým se aktivuje phantomové napájení nutné pro provoz kondenzátorových mikrofonů. Další, linkové vstupy bývají na zadní straně rozhraní. Ty slouží k náběru signálu z linkových výstupů nástrojových aparátů. Vedle nich pak hledejte audio výstupy, do kterých zapojíte monitory. 
 
A kolik takových inputů a outputů by audio rozhraní mělo mít? Dva vstupy a dva výstupy jsou minimum. Pokud plánujete nahrávat simultánně, tedy nástroj po nástroji, vystačíte si s se čtyřmi až šesti vstupy, z nichž dva budou mít phantomové napájení. Pro nahrávání většího počtu stop najednou budete potřebovat zařízení s osmi až deseti vstupy.
 
Počet výstupů volte podle toho, s kolika monitory plánujete ve studiu pracovat. Pokud budete poslouchat stereo na dvou, stačí vám outputy dva. Jestliže ovšem budete chtít třeba při mixu přepínat mezi dvěma páry, budete výstupy potřebovat čtyři.
 
Další výstup, určený pro sluchátka, většinou najdete na čelním panelu. Vedle audio in/outputů v závislosti na značce a modelu mohou být zvuková rozhraní vybavená MIDI konektivitou pro zapojení MIDI zařízení.
 
 
 

ZBAVTE SE PARAZITŮ

 
 
 
 
Než se pustíte do samotného nahrávání, ujistěte se, že máte vše připravené tak, jak má být. Už bylo zmíněno, že nežádoucích ruchů se postprodukčně zbavuje velmi obtížně a mnohdy i na úkor užitečného signálu.
 
Zdrojem rušivých zvuků může být i nekvalitní příslušenství. Byla by věčná škoda pořídit si do studia kvalitní mikrofon a upevnit ho do vysloužilého, rozviklaného stojanu. Stojan by měl být pevný, aby během nahrávání zůstal například od reproduktoru ve stejné vzdálenosti a aby na něm nic nedrnčelo.
 
To samé platí pro monitory, které mohou položené na stole vydávat vibrace. Rozhodně lépe než svazek knih poslouží stojany k tomu určené stejně jako stativ pod notebook či kontrolér. Ve studiu zkrátka nenechte znít nic jiného, než co je určené k záznamu. Pak můžete s klidem rozsvítit červené světlo a dát se do toho.