Při zvučení vzniká občas mezi hudebníky a zvukařem nepříjemné napětí. Muzikant logicky chce, aby jeho hra byla dobře slyšet nejen pod pódiem mezi lidmi, ale aby si například kytarista zvuk svých hodiny cvičených riffů dostatečně užil i on sám. Jenže pokud zvukař přes kytaru neslyší dole nic jiného, obvykle vyšle neposlušnému rebelovi varovný verbální pohlavek, ten mu ho vrátí a třenice je na světě. Takovým nepříjemnostem se dá ale předejít několika málo kroky. Výsledek oceníte dvojnásob, máte-li se role zvukaře ujmout vy sami.
Lampu, tranzistor, hybrid nebo modelku?
Začneme výběrem aparátu. Kytarové a basové aparáty mohou být poskládané z hlavy (zesilovače) a odděleného reproboxu, nebo mohou mít podobu komba, kdy zesilovač a reproduktor sdílí jeden box. Obě varianty pak můžou mít preamp a koncový zesilovač osazené lampovými nebo tranzistorovými obvody, případně můžete narazit na hybridní aparáty, které mívají na preampu elektronky, jejich koncový zesilovač pak bývá tranzistorový. Nebudeme se pouštět do hlubší fyziky a popíšeme si jejich odlišnosti co nejvíce lidsky.
První rozdíl je zvukový charakter. Zesílení lampových aparátů má širší frekvenční rozsah a plnější tón, který je pocitově kulatější než u tranzistorových. Tento typ zesilovačů je citlivější na dynamiku hraní, což může hráčům při přechodu z tranzistoru na lampu chvíli dělat potíže, nicméně obvykle stačí pár taktů a malá překážka s mění v přednost. Za nevýhodu se dá vnímat spíše jejich větší hmotnost, obecně se ale dají považovat za kvalitnější, což se také promítá na jejich ceně. Přednosti, ale i neduhy obou variant pak kombinují výše zmíněné hybridní zesilovače.
Klíčem k úspěchu je výběr aparátu s výkonem adekvátním vůči prostoru, kde bude nejčastěji hrát. U lampového kytarového zesilovače si bohatě vystačíte s 15-30 W, u tranzistorového s 50-100 W. Basový aparát by měl disponovat výkonem aspoň 200-300 W, v lampovém provedení stačí 100 W.
Z předchozích vět plyne, že lampový zesilovač hraje ve srovnání se stejně výkonným tranzistorovým o něco hlasitěji, k čemuž jen doplníme, že jeho zvuk je také průraznější. Čistý zvuk u tranzistorového kytarového zesilovače je při jakékoliv hlasitosti bez známek zkreslení, zatímco zvyšováním hlasitosti u lamp můžete z čistého kanálu vytvořit nakřáplý crunch. O zvukových možnostech kytarového aparátu napoví také počet jeho kanálů. Za standard se dá považovat dvoukanálový zesilovač, který nabízí k využití jeden kanál pro čistý zvuk a druhý kanál pro zvuk zkreslený. U basových aparátů zkreslený kanál chybí.
Zesílení zvuku vyžadují na pódiu také akustické kytary a baskytary. Aparáty pro tyto účely bývají zpravidla tranzistorové a obvykle jsou opatřené XLR konektorem pro zapojení mikrofonu.
Nejdůležitějším bodem při výběru kytarového nebo basového aparátu je jeho zvuk. Ten je dán nejen zmíněným typem konstrukce, ale také konfigurací reproboxu. Může být osazený různým počtem reproduktorů s různým průměrem, který se udává v palcích. Nejčastěji to bývá 10 nebo 12 palců, u basových i 15. Obecně lze říct, že reproduktor s větším průměrem má zvuk hutnější, silnější v nižších frekvencích. Ta samá úměra pak platí také pro objem reproboxu – větší box bude znít plně a hutně.
Zvukové možnosti aparátu výrazně rozšiřuje jeho efektová výbava. V tomto ohledu jsou bezkonkurenční kytarové aparáty modelingové. Zesilovač mají tranzistorový, výjimečně na preampu opatřený elektronkou. V předzesilovači je ale umístěný digitální procesor, který umožňuje simulaci různého počtu typů zesilovačů, reproboxů a k využití nabízejí řadu efektů.
Tip: Pokud víte, že se budete s kapelou hodně cestovat a nemáte k ruce partu ochotných roadies, doporučujeme kompaktnější kombo. V lampové verzi 15-30 W, tranzistorové s výkonem 50-100 W.
Efekty
Tím se dostáváme k tématu obsáhlému jako Nerudovo kompletní dílo – ke kytarovým efektům. Kytarový efekt je elektronické zařízení, které upravuje signál elektrické kytary nebo baskytary vedený do zesilovače. Původní signál má tvar sinusoidy, efekty ho různě deformují, čímž vzniká zkreslení podle typu krabičky.
Efekty dokáží rozšířit zvukový arzenál o nekonečnou řadu variací od jemných zkreslení po bizarní zvuky. Svou efektovou výbavu můžete poskládat z jednotlivých krabiček (stomp boxů) do pedalboardu. Takové řešení bývá ale nákladné a stavba pedalboardu vyžaduje už nějaké znalosti. V první řadě je doporučeno dodržet obecně platné pořadí jednotlivých krabiček v řetězci (fantazii se však meze nekladou). Jejich standardní řazení bývá ve schématu kytara/basa – 1. wah-wah, 2. compressor/limiter, 3. overdrive, 4. distortion, 5. chorus, 6. delay/echo, 7. reverb – zesilovač. Pokud je váš aparát vybavený vstupem a výstupem efektové smyčky, můžete je využít pro zapojení modulačních efektů (delay, echo, chorus atd.).
Vzájemné propojení jednotlivých stomp boxů zařídíte použitím krátkých nástrojových kabelů – tzv. patch kabelů. Zde je potřeba dbát na vyšší kvalitu. Zejména v dlouhých efektových řetězcích může docházet ke ztrátám signálu, které dostatečně kvalitní patch kabely dokáží alespoň částečně eliminovat.
V dalším kroku je potřeba efektům zařídit přísun energie potřebné pro jejich provoz. Většinu krabiček lze napájet pomocí baterií, to ale při jejich větším počtu časem zvyšuje náklady na provoz, a hlavně je zapotřebí stav baterií průběžně hlídat. Jiným řešením je každému efektu přiřadit vlastní adaptér, v ideálním případě napájecí stanici, která bude disponovat takovým výkonem, aby uživila potřebný počet efektů.
Kompaktnějším a mnohdy méně nákladným řešením efektové výbavy jsou multiefekty. Multiefekt je digitální zařízení, které kytaristům či basistům poskytuje možnost využití obvykle většího množství efektů. Ve výbavě může mít v závislosti na značce a modelu také možnost simulace aparátů a umožňuje například také vytváření vlastních zvukových presetů a jejich ukládání do paměti přístroje, odkud je pak lze kdykoliv při hře vyvolat a použít. Dáte-li přednost multiefektu před pedalboardem, odpadají vám případné nepříjemnosti s řešením napájení, ztrát signálu a v neposlední řadě s celkově náročnou stavbou celého řetězce. V multiefektu je od výrobce všechno zapojené a nastavené tak, aby byl okamžitě připravený vyrazit na stage. Naproti tomu nutno dodat, že kvalitou zvuku tato zařízení i při současných technických možnostech za svými původními předlohami stále malinko zaostávají.
Tip: Mezi kytaru a první efekt v pedalboardu můžete zařadit pedálovou ladičku. Většina modelů umožňuje tiché ladění, které oceníte zejména během koncertů.
Závěrem
Abyste mohli publiku nabídnout kvalitní hudební zážitek s vyrovnaným zvukem, pečlivě zvažte konstrukci aparátu a hlavně jeho výkon. Se stowattovým lampovým zesilovačem nemusí v malém klubu přijít úžas obecenstva, reálnější efekt bude spíš prázdný sál. Než vyrazíte s kapelou na pódium, mějte připravené vše, čím byste pak před koncertem mohli na zvukové zkoušce zdržovat. Předem si nastavte zvuk aparátu a efektů. K propojení nástroje a aparátu, případně jednotlivých efektů, používejte kvalitní nástrojové kabely a v záloze mějte připravené náhradní. Pokud hrajete na elektroakustickou kytaru, vyplatí se vozit si s sebou vlastní DI box, o kterých bude řeč v další části.